Kapitola 1: Nuda v přímém přenosu
Všechno začalo úplně obyčejně, večerním scrollováním TikToku. Live stream za live streamem: někdo mlčky jí, jinde běží tři hodiny stejná smyčka, další streamer ani nezvedne oči, když mu divák pošle dárek za stovky korun. A mě napadla otázka, která už mě nepustila: proč tady vlastně nikdo s diváky doopravdy nehraje?
TikTok live má přitom všechno, co skvělá hra potřebuje: chat, do kterého lidi píšou rádi a rychle, lajky, které umí sypat po tisících, a diváky, kteří se chtějí bavit. Jen to nikdo nespojil dohromady. Tak jsem si řekl, že to zkusím sám. Jak těžké to může být?
(Spoiler: hodně těžké.)
Kapitola 2: Prototyp z lepicí pásky
První verze Kvízákova byla, při vší lásce, příšerná. Pár otázek, jedna obrazovka, ruční přepisování skóre. Ale už ten první víkendový prototyp ukázal to nejdůležitější: když se na obrazovce objeví otázka, chat prostě nedokáže neodpovědět. Lidé, kteří se nikdy neviděli, se začali hádat, jestli je správně A, nebo C. A já věděl, že jsem na stopě něčemu velkému.
Následovaly týdny, kdy jsem po nocích řešil věci, o kterých jsem do té doby neměl tušení: jak zpracovat stovky komentářů za minutu, aby se ani jeden hlas neztratil; jak vykreslit hru tak plynule, aby vypadala dobře i v mobilu; jak udělat z obyčejného hlasování zážitek, který chceš opakovat. Každý vyřešený problém odhalil tři nové. Bavilo mě to jako nic předtím.
Kapitola 3: První vysílání 1. září 2025
Datum jsem si vybral schválně, první školní den. Vzdělávací kvíz přece musí začít, když začíná škola. Seděl jsem u počítače, ruce mi jely na klávesnici a v rohu obrazovky svítilo číslo 2 diváci. Jeden z nich jsem byl já na druhém telefonu.
Jenže pak napsal první cizí člověk do chatu „B" a ono to fungovalo. Hlas se objevil na obrazovce, přičetly se body, hra jela dál. Ten pocit se nedá popsat. Deset diváků další večer, padesát za týden. Začal jsem vysílat každý den a už jsem nepřestal, dnes má Kvízákov za sebou 151 dní vysílání a přes 1 000 hodin živého vysílání.
Kapitola 4: Přišel Kvízák
Hra dlouho neměla tvář. A pak se objevil on, fialová chlupatá příšerka se žlutými puntíky, věčně zvědavýma očima a úsměvem, kterému se nedá odolat. Kvízák. Maskot, který vítá hráče, raduje se ze správných odpovědí, smutní, když je chat líný, a drží ceduli s prosbou o dárečky tak roztomile, že mu prostě nejde odmítnout.
S Kvízákem dostala hra duši. Přestala být „tou kvízovou aplikací na streamu" a stala se Kvízákovem, místem, kam se chodí za fialovou příšerkou a partou lidí, co se každý večer hecují v žebříčcích.
Kapitola 5: Z kvízu herní show
Dalších několik měsíců se z jednoduchého kvízu stávala plnohodnotná show. Přibyly úrovně obtížnosti s násobiči, které odmění odvahu vydržet do těžkých otázek. Kouzelné dárečky, kterými hráči mění průběh hry. Truhlička plná prohraných bodů, o kterou se vedou bitvy. Ohňostroje s avatary dárců, zemětřesení při velkých dárcích, hudba reagující na dění, uvítání každého příchozího hráče.
A pak ta věc, na kterou jsem nejvíc pyšný: hra žije s denní dobou. Přes den svítí světlými barvami, večer se s západem slunce plynule ponoří do hlubokého indiga. Stejně jako tenhle web, jestli ho čteš večer, právě se díváš na noční režim.
Pod kapotou je dnes přes 700 000 řádků kódu, vlastní herní engine, 230 témat a databáze s více než 90 000 otázkami, z nichž každou hra umí přečíst nahlas. Deset měsíců vývoje, nespočet zahozených verzí a jedna zásada: každý týden musí být hra o kousek lepší než minulý.
Kapitola 6: Proč to celé dělám
Kvízákov má jednoduché poslání: dokázat, že live stream může být víc než kulisa ke scrollování. Že se dá vysílat obsah, u kterého se lidé baví a zároveň se něco dozví. Že dárek od diváka si zaslouží ohňostroj, poctu na obrazovce a skutečný účinek ve hře, ne přehlédnutí.
Každý večer se v chatu sejdou školáci, rodiče i babičky. Hádají se, jestli žraloci existovali dřív než stromy (existovali!), počítají planety a vzpomínají na devadesátky. Baví se a mimochodem se učí. Přesně tohle je obsah, který chci na českém internetu vidět. A dokud bude chat psát áčka a béčka, budu ho každý večer vysílat.
Ladislav Czech, autor Kvízákova 💜
